S. O. S.

Šroub zlomen... Bouře žene

nás přímo na útes...

Dej signál, Derriene!

Loď tone... S. O. S!...

Zběsile moře vzpíná

studená chapadla...

Vše z kajut! – Evelyna

najela na bradla...

Do člunů ženy, děti!

My muži zemřem dnes...

V noc pustou z vraku letí

poslední S. O. S....

Ty slyšíš, muži moře?

Ty nasloucháš? Ty bdíš?

Za vlnou vlna hoře

se vzdýmá výš a výš,

v hlukotu vlnobití

slyš! signál S. O. S....

Je velký zákon žití:

Mně zítra, tobě dnes...

Ty slyšíš, muži moře?

Ty nasloucháš? Ty bdíš?

Za vlnou vlna hoře

se v pěnách řítí blíž,

s východu, strany jižní,

západu, půlnoci

tou chvílí volá bližní

k záchraně, k pomoci,

snad v mlze plachých zraků

lesk chorý zahlédneš,

zoufalý zápas vraku,

spas duši mou!, v nich čteš...

Ty slyšíš, muži moře?

Ty nasloucháš? Ty bdíš?

Olovem dusí hoře,

zalyká křivdy tíž,

snad stačí jedno slovo,

jediný ruky stisk,

by v srdce člověkovo

proud nové lásky trysk...

Je velký zákon žití:

Mně zítra, tobě dnes...

V hukotu vlnobití

slyš! signál S. O. S.,

loď namiř paží mladou

tam, v nejdravější proud...

Než mrzácky žít zradou,

líp láskou zahynout...