S PÁNEM BOHEM!

Mějte se tu s Pánem Bohem,

tatíčku můj starý,

celý život střádali jste

pro mne svoje dary;

celý život, ve dne, v noci

úspory své skromné,

pro nikoho srdce vaše

nežilo, než pro mne;

pro mne lkalo, krvácelo,

pro mne neslo růže,

nevědělo, pro jiného

též že dýchať může;

s květným luhem zápolilo,

s jabloněm i hlohem, –

všecko pro mne, vezdy pro mne –

tatíčku náš, s Bohem!

Juž vás pláč můj neprobudí,

juž je po všem veta,

a ty hroby naše budou

na dvou koncích světa;

jeden tady pod jasany,

druhý tamo v jedlí, –

tak ty cesty živobytí

od sebe nás vedly;

ale jednou najdeme se,

svět ať jak chce brání,

a pak budu v nebi líbat

klenot vašich skrání;

co jsme v žití drahým měli,

dražším bude mnohem...

hlavo naše, duše naše,

tatíčku náš, s Bohem! –