S pánem Bohem!

Ňadro se mi dme a šíří,

hrdlem píseň hlaholí,

hlava lehká jako pýří,

noha chvátá do polí,

na palouky, v luh a les!

A ty, srdce v levém boku,

rozbouřené v tísni roku,

odpočneš si – ještě dnes!

V stínu olší na potoce

pod střemchou a pode hlohem

v rozloučení zaštěboce

píseň má vám s pánem Bohem!

Pěkně se tu mějte, páni;

v kamenné té matici

není klidu, není stání,

prchá mysl kvapící

od vás v širý, krásný svět;

nežli slunce povyskočí,

budou se již moje oči

kouzlem hvozdů napájet!

Rukou stisky, šátků vlání

a perlička v oku mnohém,

nežli dojde ku shledání,

buďte zatím s pánem Bohem!