S PÍSNÍ DÁL.

Dny přijdou na tě takové,

kdy umdlený a v slabosti,

jako bys kříž svůj nemohl

již na Golgotu donésti.

Není to touha zoufalá,

máš víru v silná jitra, dny,

jen někam chtěl bys utéci

v kraj pohřbený a vzdálený.

A složit břímě trpkých snů –

a zapomenout na chvíli.

Necítit času divý spád

a vln, které tě znavily.

A vrátit se pak navečer,

když hvězdy šerem zahoří.

Odvázat člun a s písní dál

plout v bludná svoje zámoří.