S počátku velmi těžce snášela

S počátku velmi těžce snášela

okolní ticho, širou samotu,

strach jímal ji z těch strmých velehor,

jichž hlavy v blankytu se ztrácely:

jí zdálo se, že sedí dokola

jak mračný sbor a jejich přísný zrak

se na ni upírá, jak vynésti

by chtěly soud nad jejím životem;

jí zdálo se, že temné mručení

vychází z těchto horských kolosů,

a po prvé tu pocítila děs

mlčících věcí, ona, uvyklá

bouřlivým radovánkám života.

Leč zvykla časem, zvolna zvykala

vleklému toku nekonečných dnů

a hodin dlouhých, s nimiž nevěděla

co počíti si v této samotě.

Kam zmizely dny krásné, svítící

jak pestré lampiony v nočních tmách,

dny pitek, tanců, skvělých maškarád,

kde zářila vždy jako královna

v zástupu přítelkyň a ctitelů?

A znovu v duši se jí nořily

ty jejich tváře v smíchu, veselí,

kdy hodiny jak v tanci letěly,

věnčeny růžemi. A oni žijí,

jak žili dřív, co ona sama jen

zde vyhoštěna jako ve vyhnanství

po břehu bloudí, lomíc rukama

jak víla nešťastná, jíž ukradli,

co koupala se, rouno labutí,

že nemohla již nazpět odletět

do zahrad vil, kde byla domovem.

I žalovala trpce osudu,

jenž tak ji zkrušil, o vše připravil,

čím byla šťastna dosud... Nadarmo

zahrada rozkvétala den co den

novými květy, marně jezero

se v nejkrásnějších barvách měnilo,

by zaplašilo nudu strašlivou,

jež zžírala ji, její špatný rozmar

přec časem vyšlehl. Tu domem zněl

hlas její podrážděný, komorné

po chodbách pobíhaly zděšeně,

až celá bouře náhle vyzněla

v řinčení střepů vázy rozbité.

Pak ztichl dům jak staré hodiny,

když zastaví kdos jejich kyvadlo...

Leč byly chvíle zas, kdy útěcha

se v její duši sladce linula

jak paprsky, to byla myšlenka,

že jednoho dne se zas objeví

úplně zdráva, skvělá, zářící

uprostřed světa, přátel žasnoucích

jak vlasatice, sršíc hvězdami.

A potom, na večer, až v divadle

rozpoutá svého hlasu vichřice,

všem dech se musí v hrudi zatajit,

všem, kdož jí budou naslouchat...

Hned v zoufalství, hned plna naděje

tři měsíce tak žila Tamara,

než objevil se Jiří, nový host,

v tom tichém domě, skrytém v zahradách

na břehu blankytného jezera.