S příjezdem Nordenskjölda.

V Paříži – Nordenskjöld! S ním mladý Švéd

k nám vpadl, seveřan tak jarý, svěží –

pln ohně byl, měl každý rád jej hned,

a koho zarmoutil by, najdeš stěží.

Byl na cestě též s „Vegou“ – mráz ni led

však netk se ho, spíš otužil jej spěží –

a co vše znal! Vždy hovorů byl střed,

a humor jeho, žert – oř bez otěží.

Však měl jsem nejraděj ho večer, tich

když used k pianu a Griega hrával,

ty toužné písně vichrů severních...

Jak skald by pěl v nich z Eddy starý děj,

jak Ingeborg by do snů zkolébával –

„Ó chvíle krásná! Zůstaň – neprchej!“