S rozpjatými křídly.

Z komnaty dětské jsem vymáčkl dvéře a vyběhl ven,

na prahu mne uvítali výskající bratři a zlatem planoucí den.

A bylo líbání a bylo objímání, tak měli jsme se rádi.

Tu z jasného vzduchu se vyhouplo rozkošné Mládí,

vzalo nás za ruce a pak už jsme letěli, neb měli jsme ilusí křídla.

Den vzplanul nádherněj’ a oschla rosa, mha jitra zřídla –

tak lehce jsme letěli v prostor, všem cestám na příč, přes květy a stromy,

že nezřeli jsme víc, co bylo kolem, lidé a pole a domy,

k slunci jsme letěli na perutích Mládí, vždy dále bez ustání

až klesli jsme kamsi, tím velikým štěstím zemdleni a celí udýcháni...