S VÁMI.

Slyším v listech šeptání, ó hlasy!

Chytám úsměvy, jež po vás, stromy, vrou!

moje bytost k vám se všecka hlásí,

v květ váš duše hnízdo uplétá si;

u vás být by chtěla chvílí veškerou.

Unavena žitím v stálém shonu

po něčem, co žití nikdy nepodá,

dávno svržena snů zlatých s trónu,

těžko jde v tom kruhu miliónů,

jímžto z hloubi zoufalosti pohrdá.

S vámi žít! tak na výsluní léta,

v žáru, který v barvách žhavých pěje si,

vydýchat se vůní v úhly světa,

a pak svadnout, dřív než zima kletá,

pod modrými, slunečnými nebesy!