S VEČEREM

Klekání zvoní, prázdných polí

strniska přestal ožehat žár,

ruce dětí od rána bolí,

posledních klasů, jež snášejí dar.

Kytice zpola rozdrobené,

svázané pentlemi stebel a trav.

S večerem ruce jsou obolené,

sluncem je tolik dřímotných hlav.

Po božstvu zrání, které tu bylo,

prázdnota do hrud vpálena.

Kovovým hukotem hlaholilo

stádo, jež tíží vemena.