S vlnou, jež se vznesla z mořské hloubi,

S vlnou, jež se vznesla z mořské hloubi,

třpytný slunce paprsek se snoubí,

k jasným vodám shýbá se a sklání

v roztouženém, vroucím celování.

Prosycený vlhkem padá v loubí,

okraj listí plným leskem vroubí,

ale ve svěžím a jemném plání

úpal vedra nelze poznat ani.

Velikost se pojí s velikostí,

jedna v druhé vlastních vad se sprostí,

by se v kráse čisté mohla stkvíti,

a jak obě shodou vzácnou zrají,

soulad nevýslovný v nich se tají,

od něhož je těžko – těžko jíti.