S VÝTISKEM ČESKÉ KRONIKY SVÝM DCERÁM.

Teď doba je, kdy otvírá se

vám duše jako květina,

kdy jeví se jí všecko v kráse.

Teď doba štěstí jediná!

Jeť kalich duše lačný rosy,

na první čeká krůpěji,

na ni se třese, o ni prosí,

v ní vítá vzrůstu naději.

V té době vzruchu, v době vesny,

v čas květů, smíchu, slavíků,

vám velkých dějů ohlas děsný,

vám nesu českou kroniku!

Teď ať se každá její zkázka

vám vryje srdce do hlubin,

ať vyroste z ní k vlasti láska

a vyzlatí ten černý stín,

jenž kol se po těch listech táhne,

hruď vzdechem plní pravnuku,

kéž Minulost vám v duši sáhne

vás v Příští vedouc za ruku.

Ach, jaké bude našim dětem?

Zda jim vzplá v slávě vlasti štěp,

až vesna s novým vtáhne květem

přes naši ztrouchnivělou leb?