S výtiskem knihy „Život a smrt“.

Ač tváří neznám tě, já zřím,

jak nad mnohý se kloníš list,

jak slovo, myšlénka ti dým;

snad chtěla bys – však nelze číst.

Nám všem se lépe neděje,

jeť božství němé ve mračnech,

své sny a svoje naděje

šlem za ním, jásot svůj a vzdech.

My víme, že nás neslyší,

že nerozumí našim snům,

a tvrdošijně ku výši

kadidlo tihne našich dum,

ó nechť se ztratí každý hlas,

jenž z prachu ku světlu se zdvih’,

nechť němý Bůh! – My lkáme zas.

Buď lepší osud veršů mých!