SABBATH.

Den sobotní je, večer. Kam jen koli

zrak pneš a sluch, je klid. Kouř chat se zdvíhá

a voní klestím. Slunce cesty žíhá

a starých štěpů hraje na vrcholi.

Jak obilí se měkce vlní v poli!

Jak andělů když říza se to míhá

nad zemí nízko. S duše padá tíha,

a v srdci zmlká, co tam týden bolí.

Teď i ty klasy tichnou, jež se sváří,

a jenom slunce měkkou svatou září

se rozlévá kol celém po okolí.

Jak s hlavy Krista linula by jemně,

jenž úsměv na rtech, žehnaje plod země,

kol zrajících jde klasů s apoštoly.