Šablony.

Lidé žijí mezi námi,

kteří, v ruce lak a brus,

všechno brousí, natírají

na svůj vlastní ráz a vkus,

po své hlavě vyhlašují

ostatním své zákony,

ve dne v noci leští staré,

robí nové šablony.

Chtějí, aby jejich okem

každý hleděl na ten svět,

aby jejich slovem jevil

ducha vzlet a srdce vznět;

zatracují, ostřihují

jako škodné výhony

vše, co není upraveno

podle jejich šablony.

Odsuzují bez milosti

vše, čím vane volný duch,

pravdu třeba nejjasnější,

nejplodnější práce ruch;

láska k lidu nejryzejší

není prosta úhony,

vymkne-li se z jejich vetché

vlastenecké šablony.

Ale vím, že mnozí se mnou

cítí v prsou tuhý vzdor

proti jařmu cizí zvůle,

mentorům všem na úkor,

kteří všechny žití květy

nutí v nudné záhony –

Jest nás dosti, jimž se z duše

hnusí všechny šablony.

Ty ať slouží tomu davu,

jemuž cílem péčí všech,

aby měřil podle jiných

každý krok a hles a vzdech,

aby natřel svoje žití

podle cizí patrony,

ani vláskem nevybočil

z ošumělé šablony.

Nám je vlastní rozum pánem,

naším rádcem vlastní cit,

vlastní svědomí nám soudcem,

vlastní cestou chceme jít,

tady v čele a zde v srdci

máme vlastní zákony,

nedáme se nikým vtěsnat

do lecjaké šablony.