SAD SLOVANSKÝ

Tys stromů štěpných mnohoslibný sad,

slovanský národe, omládlý, jarý!

Tvé porozkvetlé, bujné haluze

hojnými nadál světu kynou dary.

Bůh zázračnou ti v údy sílu vlil,

že mráz a vichor nezmaří tvůj kořen;

On dá i sílu, abys přerost těch,

jejichžto stínem dlouho byl jsi mořen.

Ty rozložíš se a tvé ovoce

člověčenstvo zblaží, zbudí ku podivu,

pospějeť každý ve tvůj ladný stín

a žehnat bude širou Slávů nivu.

A byť pak klesl mnohý starý štěp,

a zřídly tu i tam tvé táhlé šiky,

z té půdy mladý vypne se zas strom –

vždyť máme dovedné své zahradníky.

Ti zahradníci tvoji jarou mláz,

tvůj přírost hledí pečlivě a pěstí

a ošlechtěné štípky zasadí

jen v řady tvé a nikdy na rozcestí.

A štípků těch zdravých vychází

i nad dostatek z našich skrovných školek,

a jimi, ty můj sade slovanský,

se vyplní – ba zšíří tvůj okolek.

A pokvete ten mnohoslibný sad,

můj národe, a bude stále jarý,

a jeho rozepnuté haluze

hojnými člověčenstvo zblaží dary.