SAD

Přikloň ucho k temnu, k dlani,

k listům, k hlíně blíž a níž.

Nezní to jak táhlé vání?

Moře šumět neslyšíš?

Vším, co v tichou béřeš ruku,

vším, co přiblížil jsi rtům,

duje příval cizích zvuků,

jako v mušli hučí šum.

Všechny věci země této,

k nimž tvůj sluch se zbožně klad,

dí, že srdce jejich vkleto

v podmořský kdys bylo sad.

Dávno vlny opadaly,

jinam provalil se proud,

ty však z dávných dob, ty v dáli

příboj věčna slyšíš dout.