Sady.

Nezávidím Vlachům fíků,

oliv, ani melónů,

ani činských rýžovníků

ani zlatých citronů.

Švestky české se turančům

italským vyrovnají;

jabka naše pomerančům

chutí se nepoddají.

Ořech daří se po stráni,

třešně i strom višňový,

tuhým mrazům se ubrání

jabloň i strom hruškový.

Máme křoví malinové,

rybézové, liskové;

to nás ku pochoutce zove –

hoši, pravda-li, či ne?

U Mělníka víno roste

jako granát červené;

chválí také cizí hosté

Žernosecké zelené.

Černý chmel v dolíku buje,

ovinut o tyčky zbraň;

ploty veské okrašluje,

ozdobuje křivou stráň.

Již i marušových stromů

bedlivěji pěstujem,

lípy u dědičných domů

starověké milujem.

Lípo milá, strome český,

sladká živitelko včel,

tvůj květ vonný, tvůj koš hezký:

hodna’s, bych tvou chválu pěl!