SAINTE-HÉLENE, PETITE ILE...

Ten útes pod rovníkem, v nějž bije ocean,

teď světa centrem stal se. Dnem, nocí se všech stran

jdou vzpomínky tam, touhy, sny letí, úzkost, vzdych,

jak imperator stál by tam v čele pluků svých.

Na Pont de Jéna leží trup lidský v vozíčku,

invalid z bitev slavných, zde žebrá v sluníčku,

jde Paříž kol – on mlčí: jen oči rozzáří,

zrak poslal v modrou dálku, ku svému císaři.

V paláci Buckinghamském princ-regent zlý měl sen:

– Dopište guverneru, že bude utracen,

když general mu prchne; ať má Jej v bezpečí,

ať denně vlastním zrakem se o Něm přesvědčí. –

A v Parmě vine k sobě se v noční tmě dvé těl,

děs prochvěl jedním náhle: – Oh, kdyby On to zřel!

Ty Neippergu ho neznáš – toť hrozný Satan sám!

A kdyby se tak vrátil – Neippergu, běda nám! –

Madame Mère myslí teskně: Ta dálka veliká...

ach, kdyby to tak byla ta naše Korsika...

však co je platno... hoch můj... já musím k němu jít,

když dovedli Jej všichni i žena opustit... –

A maršal Marmont dumá a píše Paměti,

cejch Jidáše má v čele a vojska prokletí:

– Já zradil Ho, On řek to... Což věděl jsem jak dál?

Eh, čert by už ten život a všecko všecko vzal! –

A parkem postupimským jde pruský Majestat

a slohem svým tak ráčí svým dumám průchod dát:

Ó nebezpečno býti... On dokud dýchati...

Zle bývati... hůř býti, On-li se navrátí...

A Blücher v Krieblovicích dlí v středu kumpánů,

hrá karty, pije, kouří od rána ku ránu:

– On nevrátí se! Hrome, On přece dobře ví,

že dohráli jsme oba a že jsme hotovi! –

Bourbony v Tuileriích ten rozmar trápí zlý:

– Hle, už jsou doma zase, Jej z dějin vyškrtli,

leč On přec žije, žije, oh, hloupá Evropa,

což nemohla v čas nalézt jed či nůž pochopa?

Hoch schönbrunským jde parkem, je bledý, osm let,

kdys římským králem býval, má habsburský sic ret,

však duší sní jen o Něm a líčko vzeplá mu,

když říká sobě jmena Marenga, Wagramu...

A On tam pod rovníkem je smířen, kliden již.

Na nočním nebi vídá teď zářný Jižní kříž,

dal s bohem hrdým snům svým, ví, konec že tu je,

čte, hovoří a šňupe a leccos diktuje...