SAISKÝ OBRAZ V CHRÁMU ABSOLUTNA

Stanul jsem před širým obrazem světa:

tajemství přes obraz splývá...

Plamenný duch můj se prostoru tázal:

za clonou tmy co se skrývá.

Hořel jsem záclonu poodhaliti,

těžká jak ze žuly byla,

zápasil jsem s ní již za různých žití,

slabá však byla má síla.

Posléze: Bylo to v sopečné Noci,

stoupal jsem k vrcholu Všeho,

vteřinou clona se poodsunula

pod rukou Všeobsáhlého.

Za clonou zahléd’ jsem Věčnosti rámec,

Chaos jen vířil v něm temně,

Chaos, z nějž myšlenka Vesmíru tryskla,

v němž snil i zárodek Země.