Sál prostorný Krakovské Sukiennice,

Sál prostorný Krakovské Sukiennice,

rek ušlechtilý na zpěněném koni,

hřmí zápas, vlaje praporec, roh zvoní –

toť Polska, Kościuszko, Raclawice!

A nedaleko zimní metelice:

noc, šerý les, stín, jenž se s větrem honí,

sníh modrý, větev, jež se těžce kloní –

vše vhozeno jak ze zednické lžíce.

Muž jakýs prostý před obraz si sedl

a do krajiny zimní dlouho hleděl,

pak vstal a nazpět k Matejkovi vzhledl

a vzdychl sobě. Také on to věděl,

že všecka pravda, když se krásy vzdává,

již pitvorou a nepravdou se stává.