SALAMMBOÊ.

Ten bronzový had,

jenž úlisně se vinul

kol tvého ramene z mramoru,

mne uštknul...

Smrtelný jed

erotického šílenství

tělem mým zmítá

a já se svíjím

u nohou tvých,

ty nádherná

má Foiničanko...

Ty dravče spící,

tygřice unavená

afrických pouští,

Gall rozmařilý

hle, já tě dráždím:

Sevři mne,

stiskni,

kosti mi rozdrť,

duši mou sežehni

žárem svých retů,

ať hlava má horečná

se tiše skloní,

bledá a zmírající

na tvoje prsy,

a tam, má Salammbô,

ať vykrvácím...