SALAŠ

Malá salaš, jako utonulá

v širé pastvině,

ke skále se přitisknula,

hledí nevinně

jedním okem na sever

a druhým k západu,

jak by sama těšila se

z toho nápadu,

že k té výši vyhoupla se.

Na ovečky hledí v dáli,

jak se v moře zatoulaly

zelených těch vln –

malá salaš, úkryt v hoře,

vzduch kol vůně pln –

schýlená jak ve pokoře.