SALOME.

Dcero Herodiady,

Salome krásná a smavá,

měsíc až za hory zajde,

přijde noc mrazivá, tmavá,

po nebi mraky jež honí,

noc, která z květů svých roní

prokletý, smrtící jed.

Dcero Herodiady,

Salome čarovná, bílá,

hle, prorok Jonathan dole

v hnusu svém proklíná, spílá,

slyš jeho strašlivou kletbu,

stíhá jí satana setbu,

v paláci tetrarchy tam.

Dcero Herodiady,

Salome ohnivá, žhoucí,

vysíláš k proroku marně

pohled svůj toužebný, vroucí,

nadarmo v sladké své muce

vztahuješ k němu své ruce

zářící zlatem tvých spon.

Dcero Herodiady,

Salome rozkošná, drahá,

nechce zřít Jonathan tvoje

bělostná ramena nahá,

nadarmo svíjíš se v křeči,

prorok dál vede své řeči,

zhrdaje vděkem tvých krás.

Dcero Herodiady,

Salome krutá a mstivá,

mrtvého proroka rety

zlíbat jsi z lásky své chtivá,

požáry v krvi se vzňaly,

chceš, aby hlavu mu sťali

k pocelu hroznému dnes.

Dcero Herodiady,

Salome krásná a smavá,

měsíc až za hory zajde,

přijde noc mrazivá, tmavá,

po nebi mraky jež honí,

noc, která z květů svých roní

prokletý, smrtící jed.