SALOME

Tanči!

Ať žhnoucí vlny tvého zardělého vlasu

hodovní síní rozlejí svou vůni,

ať radost jejich dráždivého jasu,

jak hříšné světlo hvězd a novolunní,

u krále, knížat, ba i u otroků

chuť vzbudí vášnivou po číších plamenného moku,

po číších vína, po číších rtů,

po mladých ženách v rozkvětu.

Tanči!

Ať poskoky ňader pyšných, že zvítězí vždycky,

zhypnotisují pohledy, v nichž těkavou nejistotu

rozlila proroků slova, tak málo znějící lidsky,

hrobová, smutná až k smrti,

tak smutná, že ve hrudi drtí

kořání síly a pýchy

a květ jeho – radost.

Tanči!

Dej vyrůst nad koberců barvami zašlými

bílému zázraku těla

jak bizarrní květině s tvary vzácnými,

jež stále je nová a skvělá

s tisícem vděků, s tisícem tvarů,

s tisícem milostných vášnivých darů

vždy jiná.

Tanči!

Svůj osud čeká v tmách sklepení stařecká hlava.

Tanči!

V ty zraky nesmí juž vniknout slunce ohnivá sláva.

Tanči!

Až krev se rozpění v mužích a vůně poteče síní,

v tmách sklepení umlknou ústa, jež ze hříchu viní,

na zlaté míse ti přinesou hlavu starce.

A to bude odměna tvá:

Tvé tělo nahé, ňadra mladistvá,

svatozář vlasu, oka propastnou hloub,

té asketické hlavy zraky vyčítavé,

než obrátí se v sloup,

naposled zachytí v sebe a nevrátí nikdy více,

nesouce tvoji mladost, tvou krásu, tvé štěstí

a rozkoš, která tak mohla jen v tobě kvésti,

nesouce obraz ženy

bílý a rozechvěný

na věčnost.

Tanči!