Salvatorův obraz v Chrudimi. (III.)

Kranachovy malby nad potupou smělou,

nad krví z ran jejích divně vyprýštělou

Pfeifra zbožného žas nevýpravný schvátil,

když se po odchodu Švédů domů vrátil.

Silně k obrazu v něm úcta rozhojněna,

jejž mu zachránila prostoduchá žena;

boje se však, že by o svůj poklad přišel,

kdyby po Chrudimi, po okolním kraji

četný věřící lid o příhodě slyšel,

malíře si pozval u veliké taji

a nach krve, který v ranách malby vzplál,

štětcem osvědčeným přetříti mu dal.

Opadla co nejdřív barva malířova,

a když na krev zjevnou nanesena znova,

znova opadla a rudá, živá krev

jako na kyn vyšší znova vyšla v jev.

Udivený měšťan, v krvi vyšlé z malby

shledávaje zázrak bez klamu a šalby,

do komnaty malé obraz opět schoval,

v nitru pak se blahé čáce zaradoval,

že se v domě jeho nyní zahostí

nevyvážný pramen Božích milostí.