Salvatorův obraz v Chrudimi. (V.)

Chrudim byla plna slavnostního ruchu

o velikonoční svaté neděli;

odevšad zněl dotaz radostivý k sluchu:

„Zdali jste již Kristův obraz viděli –

obraz, který zhyzdil Švéda lupu lačný

a jenž pro krev živou, trysklou z malby ran,

prohlášen je církví matkou za zázračný

a v chrám děkanský nám k uctívání dán?“

Touto novinou jak rujným vínem zpilí

Chrudimané spatřit obraz pospíšili,

nad ním trnuli a předeň klekali;

s pevnou důvěrou kdo před ním vzprosil Pána,

pomoc žádoucí mu milostivě dána,

ostavil jej žal i neduh nekalý.

Pověst o obrazu v dál se rozletěla

a jak vítězozpěv jásala i hřměla,

až se dmula hruď a vyjasňoval zor:

„Do Chrudimě chvátej, kdo se v bolu stápí,

v koho sama smrt již zabodává drápy;

zázraky tam činí božský Salvator!“

Zdálo se, že novým příštím Salvatora

posléze dnů spásy utěšená zora

vybleskuje českým krajem všelikým;

takto Bůh, jenž plán svůj od věčnosti snoval,

zvolna Syna svého obraz připravoval

k příštím úkolům a cílům velikým.