Salve, lucru.

Žhne slunce, zrak se darmo vzpíná k moři,

to jako výheň, vítr nezavane,

jak žhavé olovo to s výše kane,

a noha v bílý, horký prach se boří.

Jak neúprosně modré nebe plane

nad ulicí, v klín jeho jak se noří

tlum sloupů, portiky jsou vykládané,

jak bílý plamen mramor jejich hoří.

Nad atriem je nápis z mosaiky:

ó salve, lucru! před mým zrakem prchá

svět antických snů luzný, něžný, rosný.

Za peníz všecko: laur i dívčí rtíky,

mně zdá se člověčenstvo býti mrcha,

jíž sup rve nitro – mamon neúprosný.