Salve regina!

Vždy, zřím-li vládce v pyšné zlatohlavy

svých srdcí prázdno krýť a v hermelíny,

sta rukou plašiť s čela jejich stíny,

v jich nudu otroků zníť jásot lhavý

a pro myšlenku zpozdilou mříť davy,

již zrodil caesar v přepychu už líný,

chtě oslavit se rekovnými činy –

má duše v snění vždy Tě s plesem zdraví,

o Maria, Ty panovnice světlá,

jež v Nazaretě potají jsi květla,

až v temno bludu a v stín hříchu klatý

jsi náhle zaplála jak zábřesk zlatý

a rozechvěla srdce lidu mělká –

ne mocí žezla ale – láskou velká!