Salve!

O salve! píseň skřivana Ti volá;

o salve, dumný bor kdes v tiché stráni

to šeptá v dálku v jemném větrů vání,

to volá strom, když květ má – skála holá;

i poupě sotva otevře se zpola

a motýl, když se v liljí kalich sklání,

bouř, když své blesky střásá s chmurných skrání,

to z hlubin moře slyším zníti z dola.

O salve! v červáncích to psáno jest

a v jasu slunečním i v třpytu hvězd

tím dýchá nocí ticho tajuplné;

tak vzdechne večer vlna u břehu

a pták, než sletne v hnízdo k noclehu –

proč jediný jen člověk Tobě klne?!