SÁM CHCI ŽENU, SÁM CHCI KONĚ!

V dědině jsi často, sám kde bývám,

oknem krčmy do síně se dívám,

zřím, jak usmíváš se na krčmářku

a mé srdce hned je plno nářku.

V krčmě přenocuješ, já kde líhám,

ale věz to, Bandi, že tě stíhám,

chytnu-li tě, divý pusty hosti,

ustelu ti v Tise do věčnosti.

Za ženou mi chodíš, vím to jistě,

přes dunajské táhlé třasoviště,

uvidím-li, jak se přes ně plížíš,

tam kde uhlídám tě, hlavu snížíš!

Dost máš jiných, vyber, což je o ně!

Sám chci však mít svou, jak sám chci koně,

nechci o ženu se s tebou dělit,

raděj bych se do čela chtěl střelit!

Rozkatím se, rozbiju co v cestě,

zabím chlapů, kdyby přišlo dvě stě.

Sám chci ženu, sám chci svého koně,

nebo zhynout v lese na průhoně.

Na průhoně, kde se drvo kácí,

kde nepějí děvčata ni ptáci,

kde se nikdo zastaviti nechce,

kde jen černý havran v noci křehce!

Sám chci své, nač cizí líbat v ústa;

koně nemilého měj si pusta,

jen co mé jest, miluji a jímám,

z cizí fajky sobě nezadýmám!