Sám...

Pod nohou nám šumí řeka,

nad hlavou stín břízy stéká.

Slyš, jak slavík kdesi tluče –

spěj mi, díti, do náruče,

ať Tě zulíbám...

Duše naše v touze čeká –

‚máš mě ..ráda?‘... „Mám...!“

Tvůj krok voní ještě travou,

zřím Tvou hlavu zlatoplavou,

jak ji tiskám k čelu svému

náhlým blahem vzbouřenému,

v srdce vniká Tvůj mi hlas...

Vzpínám náruč nedočkavou –

mráček v slunci – blud můj zhas.

Pod nohou mi šumí řeka,

nad hlavou stín břízy stéká.

Slyš, jak slavík kdesi tluče –

spěj mi, dítě, do náruče,

ať Tě zulíbám...

Duše moje čeká, čeká –

jsem tu sám a sám...