Sám nad životem.

Sám nad životem v chvíli resignace

když stojím, zdeptám vlastní já, jež cizí

v dál prchá, svět co v hlubinách mně mizí,

mdlým echem zkad zní všecka lidská práce;

co ducha, duchu, co je látky, látce

když vrátím klidně, z ješitnosti řízy

když čistý chci se povznésti a ryzí,

jen myšlenky své svrchovaný vládce:

Kdo stojí tu u dveří mojí dumy

a lká a prosí, tisíce mask beře,

jmen tisíc, v nichž však jedna nota zpívá?

Rci láska, soucit, přízeň, slza v rumy

a neúspěchy – couvám v nedůvěře,

však v tom se Bůh mi přes rameno dívá.