SÁM OPĚT...

Jen vzpomínky mi zbyly chudé,

již jaro samo nezáří.

Sám opět... a tak vždy už bude,

čím dál, tím smutněj ke stáří.

Sám opět – přec mi toho líto.

Ó, ty mé květy rozváté!

A dosud v srdci zabolí to,

jak zabolelo tenkráte.

Pohasla v mlhách slunná záře

a svadly růže chvílí tou –

ne, pro chudého písničkáře

nekvetly růže, nekvetou...

Jen vzpomínky mi zbyly chudé,

ty v srdci skrýti dovedu.

Sám opět... a tak vždy už bude,

až do konce, až k posledu.