SÁM!

A konec konců na světě jsi sám!

Dlaň plnou vztáhneš – kdosi vezme z ní,

by obdaroval tebe tím, že vzal.

Pohledem řekneš – tvé je vše, co mám,

a srdce lidské přec jsi nedojal.

Tvá slova dobrotou se rozezní,

a lidem smysl zůstane přec skryt.

Ty vtesáváš je v mramor paměti –

sám u nich do vosku jen budeš vryt.

A projdeš životem, bys znamenal,

že srdce své vstříc neseš smrti tmám

jak lidem kdys – a že jdeš v neznámo –

jak životem kdys – konec konců sám.