SÁM.

Tak hledám, pátrám, v dálky rozhlížím se

a nadarmo svou náruč rozpínám,

tak toužím, prahnu, doufám, volám kamsi

a ztracené své žití proklínám.

Co bylo? Všecko... Může něco býti?

Na polích mých osení požato.

Co jiní mají, milují, v co věří,

vše je mi dávno, dávno odňato.

Vandalsky všude všecko spustošeno

a duše nesmí k slunci vyletět –

je slabá, chorá, unavená příliš

a zlomena by padla zase zpět.

Ach, nuda, zima... Nikde rozjásání,

v života pohár žluč je nalita...

Tak připadám si, jako před vězením

sepjatý v pouta mladý bandita...