Samá špekulace.
Dokázat, že ten náš svět
nynější je, jak by smet',
jenom samá špekulace,
to je věru snadná práce!
Kamkoli se ohlédnem,
načkoli se podíváme,
cokolivěk poslechnem,
ve všem všude důkaz máme,
tak že i pan Tomáš sám
musí posléz věřit nám!
Vezměme to hezky zdola –
sotva člověk zrozen spola,
již se hlásí babička;
otec pak, ten chudička,
ke křtu an vše připravuje,
ihned také špekuluje,
jak by „dostal“, šelmička,
nějakého kmotříčka,
notabene – aby dítěti
„dal se přece viděti!“ –
Naopak, když má se kdokoli
bráti z pozemského údolí,
prv než chuďas pustil duši z těla,
již tu lidí smečka celá,
kteříž na konec mu pouti pozemské
nabízejí „správné“ služby své.
Chuďas ještě pořád doufá,
dále žíti sobě troufá,
neuprosná „Entreprise“
má ho však už ve své knize,
a byť protestoval sebe víc,
není mu to platno nic –
„Funus! To by mohl každý říc'!“
Co pak mezi kolébkou a hrobem,
týmže spůsobem či nespůsobem
vyplněno lidskou nací
jenom samou špekulací.
Sotva synek dorost' aspoň tak,
že již cumel nechce nikterak,
žene táta po holi
ubožáka do školy;
jaké má s ním při tom plány,
toť až věru mnohdykrát
na blázince tluče brány!
Když pak synek nebo dcera,
šťastně doroste dnes nebo včera,
tuť se špekuluje jen,
jak by ní neb ním byl někdo napálen –
čili z krátka, dejme tomu,
jak je nejlíp dostat z domu.
Když se všecko až až milo
každé straně podařilo,
žijí spolu ňáký čas,
až pak za nedlouho zas,
je-li vdovec tu neb vdova,
začne špekulace znova.
Ostatně ten život celý,
pomyslím-li na manžely,
také jenom z dešperace
je vám samá špekulace!
Žena špekuluje skromně,
jak by mohla vládnout v domě,
muž pak hledá klíč jen k tomu,
jak by mohl nejkrásněji z domu,
přátelům by u sklenice piva
dokázal, že pánem doma odjakživa,
z čehož domácí pochází války
mezi stranou činu a zahálky.
O lásce-li mluvit chceme,
tu se teprv blamujeme!
„Jak jsi krásná, děvo drahá,
jak tě kochám láskou vřelou!“
volá jinoch v rozeplání –
zatím po věnu se shání,
jež mu vrtá hlavou celou,
vrcholem jež jeho blaha!
A tak špekulací ti je
všecka romantika, poesie!
Najde-li se někde kout
přírody, kde krása věčně mladá
nebo velebnost či jiná vnada
s to je hosti přitáhnout,
máš tam – jen se koukni přec –
výletní hned hostinec,
nad nímž, seznav jeho růže,
vyletěl by mnohý – z kůže!
Každá jeskyň, každý vodopád,
bude hezkých tě pár grošů stát –
dělaj'ť z lidské lakoty
s přírodou se velké drahoty.
Přihlédněme nyní v krátkosti
k stavu, obchodu a živnosti.
Páni ti, co slavným rodem slují,
ve všem všude rovněž špekulují,
jakby pro svůj původ vznešený
úřad kýs namákli kýžený
aneb ve vojště či v kléru,
udělali ňákou kariéru.
Chuďas ze sprostého rodu
k vaření, jak známo, béře vodu,
proto špekuluje, kterak může,
aby obhájil jen vlastní kůže.
A tak kam se koliv obrátíš,
špekulaci samou zříš,
samé vějičky a pastě,
jež, když neutečeš hnedky,
dělej co chceš naposledky,
šikovně polapí zas tě.
Viz tu firmy pozlacené,
krámy zbožím přeplněné
ze zlata neb z hedbáví,
bazary a výstavy,
od budky tu zperfektěné
až až po dům „Haas a Söhne“,
bez vší na cti utrhace
všecko samá špekulace!
Zajdi do hostince, do kavárny,
do kaple neb obrazárny,
všude shledáš snahy unicum:
vábit všemožně jen publikum.
Čti si prospekty neb inserty,
cheky, akcie nebo bankcetle,
visitky neb špajscetle –
jdi si na bály či koncerty,
zajdi sobě do přírody kam,
všade holou špekulaci najdeš tam,
již se tulí „nevinně“
ku tvé kapse jedině.
Jdi si do divadla, do redouty,
na dostihy, na procesí,
všade poznáš k svému ustrnutí,
jak se špekulace na tě věsí!
Nesmíš věřit teď už nikomu,
kdo ti vstoupí do domu,
neboť ať se jak chce tváří,
budiž jist, že tebe otaškaří! –
Ba já sám ti nechci za to stát,
že alespoň tentokrát
tato moje deklamace
není též jen – pouhá špekulace!