Samá voda, kalná, čistá,

Samá voda, kalná, čistá,

s krví ssedlou smíšená,

s octem, žlučí – jako Krista

duše kdysi vznešená

když letěla v ráje místa –

tak jsou různy písně moje;

jednou luna šeptá je,

jindy čela krápěje

horkého dnem prachu, znoje.

Někdy řvou a jindy kvílí,

někdy psány rukou smělou,

rukou únavy i síly.

Však proti vůli psáti nebudu,

a s ní i drsně, rukou neumělou.

Jsem hříčkou osudu.