SAMA

Dnes slyš: za hořkou číš je těžko děkovat

a těžko říkat: Pojď, když samo srdce brání,

však nejtíž zadržet je nedočkavý chvat,

s nímž k černé noci již se šerý večer sklání.

A přec: jak ráda jsem kdys zřela v slunci plát

růst očím lahodný a jasné letní zrání –

po hořké číši tvé tmu umím milovat,

můj úsměv za to měj, však nechtěj děkování!

V jak temný pruh je zkutý obzor všady,

jak nebe slepé a jak nízké tady

a jak mé srdce bije tiše, tiše!

Ty odejdi, mne cizí slovo ruší,

já nemohu, než mluvit s vlastní duší

a sama dojít hranic černé říše.