Samé růže.

Květem zdoben luh i strom –

samá pestrá vnada –

s dítkem na sad v čase tom

vyšla matka mladá;

jaká vůně, jaký jas!

Zpěvem zvučí kraje zas;

doliny i vrchy,

ba i cesty trávný pas

pokryl milý jara čas

květnatými sprchy.

I ta žena jako trs

růžových je květů:

růže ňadra, růže prs,

růže plnost retů;

růžný květ dřív v jabloních

na hlavu jí snesl jih,

růže planou v tváři,

růže kvetou na skráních –

všecko růže; rosa v nich

rodným štěstím září.

Pod strom sadu u prostřed

sedá šťastná matka,

kloní hlavu, jasní hled –

ó ta chvíle sladká!

Divně cit je rozechvět;

na maličký dítka ret –

ó jaká to vnada –

snův se snáší celý svět

a polibkův něžný květ

na líčka mu padá.