SAMI DOMA.

Byl žní den parný. Bouře každou chvíli

se spustit mohla; co ve faře paží,

vše spěchá v pole, slunce žár kde praží –

strýc farář jen a já jsme doma zbyli.

A v kuchyni, kde ruch a šum vždy čilý,

my kutíme, až pot se v čelo sráží,

by – jak děl strýc – „až přijdou ku menáži“,

se ženci na poledne posilnili.

On kuchařem, já služkou. Pán Bůh s námi!

My šotky kuchyně jsme vyplašili

svou hroznou prací jistě v oné chvíli.

Neb v páru, šum a klepot vařečkami,

jenž ke stropu se zvedá v hlučném víru,

zní přeučený disput o Shakespearu...