Sami...

Samota studená dýchala se stěn.

Tiše, s okem sklopeným jsme vešli,

jakby se bázeň nám tajila v duši,

a v prsou mocně třáslo se srdce.

Pak dlouho, vše věštícím pohledem

jsme nahlédli v duší hlubiny,

kde cosi se chvělo, cosi se chvělo

divnými barvami, v divné odstíny.

Byli jsme tak sami, byli jsme tak sami!

A večer byl, a byla tma

a byla noc tak posvátná,

byli jsme tak sami, byli jsme tak sami.

Jasné jitro když se oknem rdělo,

stihlo před Tebou mě na kolenou; –

Tys hladila můj vlas

a líbala mé čelo...