Sami?

My jdeme cestou trnitou

ven z dusivého obzoru,

v srdci důvěru v svoji věc,

a pěsť za zbraň i oporu.

Zbytek síly zbývající

v práci proměněn, dostačí,

zapudí, co nás mučilo,

nutilo k vzteku i pláči.

Což, k nám se nepřidružíte,

vy proletáři duševní,

vaše myšlénky nás ani

neposílí, neupevní?

Též vám hořký chléb poroby,

každodenním je údělem.

K nám přistupte – vždyť jedním jsme

všude vyssávaným tělem.

Do našich řad! Až duch páži

k pomoci svorně přispěje,

cíl na dohled se přiblíží.

Zda nezklame nás naděje?