SAMI.

Odloučeni tak ode všech, tak neznámí a chudí

hlídáme štěstí své, svá pohádková jitra,

v nichž slunce líbá nás a touhy naše budí

a nedá přemítat, jak asi bude zítra.

a její rozkoše jsou naším zákonníkem,

žijeme mimo svět rozpálenými těly,

jimž duše žíznívá jest tichým společníkem.

Odloučeni tak ode všech jdem’ do hlubiny lesů

poslouchat chorály v korunách starých stromů

a chystat vášním svým v loktech vonného vřesu

hostiny intimní než s večerem jdem’ domů.

Odloučeni tak ode všech rozcházíme se časem,

jen k vůli návratu v sensace sbližování,

v nichž světla rozkoší vzplanou mocnějším jasem

a ještě slavněji zní hymnus milování...