SAMOTA TICHA

Samota ticha!

Není většího kouzla,

ani většího pouta s životem.

Je v ní čistota i mír

a člověk stává se v ní člověkem.

Je dobrá a laskavá

a plná pochopení,

myšlenky v ní mají vždy na květ.

Je plodná na krásu jako radost

a nezná lámajícího neklidu.

Samota. Spojení s duší lesa,

se záhadami obzorů,

s velkostí štítů,

se smutkem zapadajícího slunce,

s radostmi probouzejícího se dne.

Modlí se deštěm

a vůní dává rozhřešení.

Zápasí ptačím zpěvem

a předhání se změnou nálad.

Samota horská,

plná přípovědí i vyslyšení

a tajemného vzrůstu.

Slibná i v nepohodě,

horoucí i v chladu.

Samota srdcí,

kam vniká jen krása.

Samota ticha.