Samota v polích. (Heřman Allmers.)

Dlím ve vysoké trávě, zhroužen v klid

a vzhůru k modru v dlouhý pohled jeden;

jsem neúnavnou hudbou cvrčků zpit,

oblohou šírou čárně obepředen.

Oblaka bílá táhnou blankytem

tak krásně, jako tiché, sladké snění; –

mně zdá se, že již dávno zemřel jsem

a blažen plynu s nimi v zapomnění.