SAMOTA.

Samota a odloučení

jediným jest královstvím mým,

Samota a odloučení

jedinou jest říší mou!

V samotě a odloučení

rost jsem jak dub na pustině,

v samotě a odloučení

básnil jsem a trpěl jsem...

V samotě a odloučení,

pod Křížem svých vlastních strázní,

klečíval jsem v dlouhých nocích,

učil jsem se odříkání.

V samotě a odloučení

vydávala duše květy,

rodily se v duši písně,

letěly mou duší sny...

V samotě a odloučení

sílil jsem jak dub na skále,

v samotách jsem sečné zbraně

v žáru vlastní krve kul!

V samotách a odloučení

krvácela bytost moje,

v ústraní a odloučení

prýštila z ran horká krev. –

V samotách a v nepoznání

naděje v mé duši hasly,

naděje mé jako hvězdy

shasínaly v duši mé.

V úkrytu a v opuštění

mrtvé sny a doufání má

mrazily a tížily mne

jako hora ledová!

V samotě a odříkání

ztroskotanou loď svých Přání

uchystal jsem k novým plavbám

na dalekou mořem pout...

Samotna a opuštěna

loď má pluje ocelová,

bezestrašně loď má brázdí

širý – valný oceán! – – –