Samota.

Podzimek vlhký na okno se lepí. –

V pokoji temno. Tma se hluše plíží.

Krb vyhaslý. Nad dveřmi Kristus chví se

na začernalém kříži.

Do okna vichr svoje ruce vzpíná

a větví bije javor zkrvavený.

Dnes je tak sladko čísti Baudelaira

na klíně svojí ženy.

Polibky vychladly. A v duši zebe.

Krb vyhaslý. Ta tma tak sténající – –

Chtěl bych jít v dál, za obzor zatažený,

někomu něco říci.