Samota.

V tvých sadech, samoto, omamně voní květy

a hvězdy nebes září jasněji,

dech smutku sladce vlá nad vysněnými světy

a čistí duši z všedna návějí...

Jen pod tvým nebem moh’ duch Kristův, Buddhův uzrát

a plodem svým oblažit celý svět,

jen vlivem tvým moh’ člověk synem božím se stát,

jen z tvých niv mohl Svobody vzrůst květ!