SAMOTÁŘ.

Když jarem zkvetou staré akacie,

duch samotáře divným kouzlem jat:

Jsem sám a sám... Však v prsou srdce bije

a zachvívá se... Nerozkvete snad?

A mine květen, za ním červen pílí,

květ akacií padá k zemi svát,

a samotář? Ten tiše hlavu chýlí,

to plaché srdce bude dále spát.