SAMOTÁŘOVA PÍSEŇ VÁNOČNÍ.

Když svatá noc vše mírem halí

a světla planou, zvony zní,

v své jizbě, ve snách, stromek malý

též vystrojím si vánoční.

Na místě svíček v snítkách chvoje

pro tichou chvíli úlevy

však zářit nechám oči tvoje

a sladké tvoje úsměvy.

Pak s radostí tak jako děti,

když svátek jejich před nimi,

si ověsím ty vonné sněti

rozpomínkami sladkými.

A zakončit že třeba čímsi,

bych ilusi měl docela,

tvůj obraz nejvýš zavěsím si,

tu nebeskou tvář anděla.

V modlitbách zbloudím zapomněných

a v mžiku noci nejtišším

tvůj hlas, jak s nebes otevřených

zpěv cherubínský, uslyším.